Což takhle dát si hada?

Zkuste si sami pro sebe říct, co neobvyklého by mohlo být součástí vietnamského jídelníčku. Určitě vás napadne spousta exotických pochutin. Co vás ale možná překvapí jsou hadi, kteří jsou jednou z tradičních vietnamských specialit a jsou často označováni za pokrm králů. V okrajové části hlavního města Hanoj, čtvrti Le Mat najdete několik restaurací, které se na hady specializují. Hadí hostina přitom není každodenní záležitostí. Tento pokrm nepatří mezi nejlevnější, a proto restaurace navštěvují hlavně bohatí podnikatelé, kteří sem přicházejí oslavit důležité události. Určitě se však jedná o zajímavý zážitek, který stojí za to podstoupit.

Ve čtvrti Le Mat najdete několik restaurací, kde vám hada připraví od začátku do konce.

Po příchodu do restaurace vás zavedou ke klecím s hady a vybídnou vás k vybrání své večeře. Na výběr je několik druhů, od kober až po menší nejedovaté hady. Poté, co si hada vyberete, jej z klece vyjmou a nechají ho chvilku lézt po podlaze. Pokud kývnete, nachystají vše potřebné a hada před vámi zabijí a připraví. Důležitým krokem při přípravě je zachycení hadí krve a vyjmutí tlukoucího srdce. Had je pak připraven na několik způsobů. Mezi nimi nechybí ani smažená hadí kůže. Před zahájením hostiny přichází na řadu hadí krev a tlukoucí srdce. Hadí krev je smíchána s místní pálenkou a slouží jako přípitek. Čestný host pak do přípitku dostane ještě tlukoucí srdce, které podle tradice přináší sílu. Váš stůl pokryje několik různých talířů a mističek, a vy se můžete pustit do ochutnávání této královské speciality.

Cena za jednoho hada se pohybuje v rozmezí od 1 500 000 do 3 000 000 VND (přibližně 1 500 – 3 000 Kč) v závislosti na druhu a velikosti hada. Jeden had přitom vystačí pro dvě až šest osob. Výhodou je, že turisté o tomto místě moc neví a moc jich zde tak nepotkáte. Co na to říkáte, ochutnali byste?

Azorská pochoutka, vařená v horké sopečné půdě

S cestováním neodmyslitelně souvisí i ochutnávání místních specialit. Na Azorských ostrovech je to čaj, víno či mladý sýr, ale hlavně Cozido! Cozido je dušený pokrm, který se připravuje z hovězího, kuřecího i vepřového masa, spolu s mrkví, zelím, někdy tuřínem, uzenou klobásou (např. chouriço), obdobou našich jelítek a bramborami. Nevaří se jen na Azorských ostrovech, ale i jinde v Portugalsku nebo třeba Brazílii. Na Azorských ostrovech se však v cozidu můžete setkat dokonce i s prasečíma ušima! My tento „jackpot vyhráli“ a i uši jsme v něm měli J A hlavně, tato specialita se nevaří na ohni, plynu, elektrickém sporáku ani indukci, ale přímo v horké sopečné půdě a díky toho získá velmi specifickou, mírně sirnou příchuť.

Původně to bylo jídlo prostých rolníků. Dnes se jedná o jeden z nejoblíbenějších a neznámějších portugalských pokrmů. Na ostrově Sao Miguel doporučuji vydat se za touto specialitou, vařenou pomocí geotermální energie, do městečka Furnas. Pokud zrovna není pěkně, nezoufejte, i při škaredém počasí tak máte zábavu na celý den. 

Furnas leží přímo v kráteru sopky, jejíž poslední erupce se konala v roce 1630. Vulkanická činnost je však stále zřetelná. Ze země se valí pára, štiplavá síra dráždí nos a našinec, rozuměj Čech, si přijde tak trochu jako ve světě Millerova Krtečka.  Zem je totiž posetá „krtinci“, pod kterými se místní „eintopf“ až 12 hodin připravuje.

Samotný pokrm se vozí do restaurací, na místě konzumovat nelze. I proto je dobré vyhradit si dostatek času, abyste na místě viděli, jak cozido připravují a zakopávají nebo alespoň vytahují.  Porce cozida pro dva vyjde na nějakých 17 Eur a věřte mi, že i velcí jedlíci budou mít problém se s ní poprat. Aby člověku slehlo, může se vydat na jednu z mnoha túr. Okolí láká k procházce po hraně vulkánu s vyhlídkou na jezero Furnas nebo podél jezera samotného.

Laugarvegur – cesta lávou, ledovcem i lesem

Laugavegur – cesta lávou, ledovcem i lesem

Snad nejznámější trek na celém Islandu, který se naprostým právem zařadil mezi 20 nejkrásnějších treků světa. Během 4-5 dní zažijete všechny tváře Islandu a nesčetněkrát zůstanete v úžasu stát nad tou rozmanitostí, kterou příroda dokáže vykouzlit na tak malém kusu pevniny. Začíná se tradičně v Landmannalaugaru, což je v dnešní době již velmi turistické místo. Ve velkém sem jezdí autobusy s výletníky z Reykjavíku. Jedná se o začátek islandského vnitrozemí, které miliony turistů dokáže učarovat svoji pestrou paletou barev ve zdánlivě nehostinné krajině. Co sem všechny táhne? Přírodní horká řeka, která se stéká se studenou. Tím, že se posouváte více do ramene teplého či studeného přítoku si regulujete optimální teplotu vody právě pro Vás. To vše navíc obklopeni horami uprostřed přírody. Žádné zdi, žádné tobogány, žádná pítka. Surová příroda všude okolo Vás s kameny v bublající řece pod zadkem. Landmannalaugar je převážně přístupný pouze s jeepem, který je uzpůsoben k brodění v řece, ale i přesto stojí za to si sem udělat i jen výlet, pokud neplánujete jít celý trek. Celá oblast leží na dně kaldery a všude okolo Vás se tyčí ryolitové hory v barvách oranžových, žlutých, červených a hnědých, do toho černá sopečná mladozem v období, kdy je trek otevřený (tedy cca od konce června do začátku září, dle počasí a sněhových podmínek) ostře kontrastuje se svěží zelenou trávou. Zde najdete i vyhlídku Bláhnúkur, odkud můžete vidět většinou fotek Duhových hor. V oblasti se můžete samozřejmě vydat i na několik jednodenních výletů. Pokud se ovšem vydáte na ten 4denní, každý den Vás čeká zhruba 11-15 km po cca 7-8 hodinách cesty. V létě se navíc nemusíte bát pochodu za tmy, díky nezapomenutelnému „půlnočnímu slunci“, u nás známého pod názvem „polární den“, kdy Slunce nezapadá. 😊

Ve vzdálenosti denních pochodů naleznete samozřejmě turistické chaty, které jsou ale dlouhé měsíce dopředu rezervovány a jsou i velmi drahé. Divoké stanování je v celé chráněné oblasti Fjallabak zakázáno (i když ano, i zde se najdou tací, kteří tento zákaz nectí a myslí si, že přírodě ublížit nemohou. Opak je ovšem pravdou a pokud se na Island budete vracet opakovaně, sami si toho časem všimnete a čím častěji se zde budete nacházet, tím více budete respektovat nastavená pravidla a vyžadovat to i od ostatních), je ovšem bez problému možné využít kempů přilehlých k turistickým chatám, které jsou i cenově dostupné. Celá cesta je označena dřevěnými tyčemi s červeně natřenými vrcholky, které jsou dobře viditelné i za špatného počasí a neměl by tak být vůbec problém sejít z cesty. První úsek končí u chaty v oblasti Hosskuldsskalli a měří 11 km. Taková zahřívací část na začátek. Ti aktivnější mohou za den zvládnout dvoudenní trasu a popojít si dalších 12 km k jezeru Alfatavatn. Do této chvíle jste překonali nejvyšší část celé trasy, Hrafntinnusker (1.128m.n.m.) a prošli lávovými poli, které mohou v člověku budit až úzkostné stavy, obzvláště při nepěkném počasí (což ve vnitrozemí islandské vysočiny není tak ojedinělý jev). Od této chvíle už budete víceméně pouze klesat a okolní krajina změní své barvy z temně černé do odstínů zelenožluté. Dalším pomyslným hraničním bodem je chata Emstur a dojdete k ní po 15 km chůze. Počítejte s tím, že suchou nohou tento úsek neprojdete a voda v řece, kterou je nutno přebrodit je opravdu ledová. Je fajn mít s sebou náhradní „brodící“ boty. Zde neočekávejte žádné kleče, houštiny, dokonce ani lávová pole porostlá mechem. Půjdete nehostinnou sopečnou pouští, po rovině, kterou občas naruší mechem obrostlé sopečné kužely. Postupně v dáli můžete vidět čtvrtý největší islandský ledovec zvaný Mýrdasjökull. Na konci posledních 16 km celého treku se Vám otevře údolí Þórsmörk, v překladu Thorův les. Pokud jste si do teďka nepřipadali jako na jiné planetě, zde to přijde. Na Islandu moc stromů nepotkáte, a proto Vás na závěr celého treku zaručeně překvapí porost z bříz, vrb a jiných vzrostlých dřevin. Jedná se o bizarní údolí sevřené mezi ledovci a horami. Thor je bohem hromu, syn Odina. Obě tyto postavy mají nezastupitelné místo v celé severské mytologii. V této oblasti můžete celý trek ukončit, nebo se vydat na některý z jednodenních výletů v oblasti. Stejně jako v oblasti Landmannalaugar, i zde už ale potkáte velké množství turistů a autobusů, které sem dělají zastávky při svých výletech. Další možností je pokračovat dále po řece Skóga až k proslulému vodopádu Skógafoss, který je součástí tzv. Zlatého okruhu.

Další vyhlášené treky a trasy můžete velmi snadno nalézt na stránkách islandského klubu turistů (www.fi.is), kde naleznete asi nejaktuálnější informace. Z těchto bychom vypíchli především nenáročný trek s názvem Kjalvegur a doporučujeme ho jít ve směru tak, abyste skončili v termální oblasti Hveravellir a za odměnu si dali koupel v přírodních termálních pramenech. Ve vnitrozemí můžete nalézt oblast Kerlingarfjöll, která je vhodná pro jednodenní i vícedenní túry v oblasti. Naprosto výborným místem pro trekování v ještě jakž takž osamocené krajině jsou východní a západní fjordy. Na severu zase existuje spousta turistických tras v okolí jezera Mývatn, kde naleznete rovněž alternativu ke známé Modré Laguně poblíž Reykjavíku. Doporučujeme tuto atrakci vynechat a počkat si na sever. Přírodní koupele Jarðböðin jsou levnější a méně přelidněnou variantou.

Island se stal v posledních několika letech neskutečně populárním, a tak na známá místa míří klidně i stovky turistů denně. To je například případ krátkého, dle svižnosti chůze ani ne hodinového treku k termální řece Reykjadalur, kam se vychází z městečka Hveragerdi. I přesto tahle oblast dle mého názoru stojí za návštěvu a seznámení se s rozmary islandského počasí. Zde si můžete velmi snadno ověřit, zda Vám místní počasí nepůsobí problémy a odvážíte se vyrazit na několikadenní túru. Protože, jak islanďané říkají „Když se Ti nelíbí islandské počasí, počkej 5 minut.“