Za vůní kávy a čaje

Možná je to překvapivé, ale existuje „alkoholová mapa světa“ – přehled, zda dotyčný národ preferuje pití vína, piva a nebo tvrdého alkoholu. Pro zajímavost, naše země je na pomezí všech těchto oblastí. Cynik by řekl, že pijeme všechno, pravda je taková, že nejsme příliš vyhranění. Přestože pro kávu a čaj podobná „mapa“ neexistuje, klidně by mohla. Taková mapa by asi byla jednodušší – káva se pije všude po světě, jsou ale oblasti, kde má zásadní význam i pro místní kulturu…typicky by se jednalo o arabské země, oblast Středomoří a Latinskou Ameriku. Co se týká čaje, tam by v zásadě platilo, že Orientu dominuje jednoznačně čaj, především zelený. Pojďme se na tyto dva zajímavé nápoje podívat blíže.

 

Je libo šálek kávy?

Za pravlast kávy je považována oblast Etiopie. Podle legendy měl místní pastýř pozorovat své stádo, jak se páslo na jednom místě, okusovalo zvláštní druh keře a bylo neustále bdělé. Pastýř plody tohoto keře vyzkoušel upražit a pití kávy bylo na světě. Krásný, ale těžko ověřitelný příběh. Historicky je prokázáno, že z Etiopie kávu vyvezli arabští kupci do Jemenu, kde se stala velmi oblíbenou. Postupně se šířila muslimským světem, až se dostala do Evropy a odsud dále do celého světa. Dnes je káva (po ropě) druhou nejdůležitější komoditou na světě, mezi hlavní producenty patří Kolumbie, Brazílie, Vietnam a Indonésie. Řada dalších zemí produkuje menší množství, často ale velmi kvalitní kávy – jedná se například od Keňu, nebo Papuu. Mezi nejvíce pěstované druhy kávy patří arabica a robusta – první ne kvalitnější, nakyslejší a náročnější na pěstování, druhá sladší a méně náročná.

Jak již bylo zmíněno, káva se postupně rozšířila po celém světě. V mnohých zemích se vyvinuly specifické místní kávové kultury a zvyky – například v arabském světě je běžné ochucovat kávu kardamomem, Vietnam a Laos jsou zase typické přidáváním kondenzovaného mléka nebo „žloutkovou kávou“. Velmi specifická je pak tzv. cibetková káva, která je před pražením „ochucena“ průchodem trávícím traktem těchto malých šelmiček – jedná se o proces typický pro Asii, především Vietnam a Indonésii. I samotný proces přípravy kávy má svá specifika – asi nejlepší je espresso, známé jsou i přípravy stylem mokka v džezvě (již rovnou s cukrem, občas se spolu s kardamomem používá i vanilka). Překvapivě poctivý český „turek“ se v Turecku vůbec nepije a jedná se o jeden z nejhorších způsobů přípravy kávy vůbec – je náročná na žaludek a z kávy se nezískává to nejlepší.

 

A nebo raději čaj?

Jakkoliv je káva nápojem oblíbeným po celém světě, Asii dominuje čaj, zejména zelený. V některých částech Asie, zejména v její východní části místní pití kávy na chuť nepřišli. Káva se pije, ale spíše pro povzbuzení a zejména Japonci a Číňané někdy nechápou, jak někdo může nahrazovat vytříbenou chuť kvalitních čajů hořkou chutí kávy. Totéž se týká i samotného pití čaje – ten se pije v klidu, kultivovaně, v Japonsku existuje i čajový obřad. Naproti tomu pití kávy, mnohdy ještě z kelímku a za chůze – tak typické zejména pro vždy spěchající Američany – je považováno za velmi každodenní a až necivilizované.

Není překvapivé, že pravlastí čaje je východ Asie, obvykle se uvádí Čína. Samotná oblast, kde čaj rostl původně přirozeně, se ale nacházela spíše v jihovýchodní Asii, na pomezí dnešní Číny a Indie. Teprve odsud se postupně rozšířil dále do Číny, kde byl vysoce ceněn. Stejně jako ke kávě, i k čaji se váže krásná legenda, podle které je tato rostlina spjata s buddhistickým mnichem Bódhidharmou. Ten se snažil dosáhnou osvícení, během meditace ale usínal a padala mu víčka. Proto si je odřízl, aby měl oči neustále otevřené. Víčka hodil na zem a z nich vyrostly první čajové keříky. Na rozdíl od kávové legendy tahle dozajista pravdivá nebude. Každopádně čaj se v Orientu začal pít a výrazně ovlivnil i světové dějiny a obchod – Číňané svůj čaj nechtěli prodávat Britům, kteří o něj velmi stáli, a to až do té doby, než mazaní britští obchodníci přišli na komoditu, o kterou naopak Číňané velmi stáli – o opium. To se pěstovalo v Bengálsku, dováželo se do Číny, odkud si Britové odváželi tolik žádaný čaj, a ještě stříbro navíc.

 

Všechny čaje světa

Samotný čaj je stálezelená a stále rostoucí rostlina – pokud se neotrhává, dorůstá délky i mnoha metrů. Tedy žádné malebné keříky čajových plantáží… Na kvalitu čaje má vliv poloha, ve které se pěstuje – lepší jsou chladnější a vlhké polohy. V zásadě se ale dá pěstovat i v nížinách, typicky například v Gruzii. Nejlepší čaje jsou ale určitě ty horské – ať už se jedná o indický Ásám a Dárdžíling, čaje z Cameron Highlands v Malajsii, nebo o čínské a japonské čaje. Kapitolou samou pro sebe jsou čaje typu oolong, typické pro Tchaj-wan. Zajímavostí čajové historie určitě je, že jeden z největších světových producentů čaje, Šrí Lanka, je čajovou velmocí vlastně náhodou. Původní plantáže byly kávové, teprve když je zničily plísně, Britové hledali náhradu a vyzkoušeli právě čaj. O rozšíření čaje se zasloužil především sir Thomas Lipton.

Navzdory mnoha druhům čaje – černých, zelených a dalších, se jedná vždy o stejnou rostlinu. „Barva“ čaje souvisí s délkou fermentace a pražení. U černých čajů se fermentuje déle, u zelených a bílých málo. Stejně jako u kávy, i zde se vyvinuly různé místní speciality – pro oblasti s někdejším evropským vlivem je typický čaj s mlékem, Dálný východ si určitě potrpí na čistý zelený čaj. V arabských zemích je pak typické pití slazeného čaje s mátou – popíjení z malých skleniček rozhodně patří k čajové kultuře Maroka, ale třeba i Egypta a Jordánska. V zemích Blízkého východu je běžnější silný černý čaj s cukrem, v Ománu někdy ještě obohacený o hřebíček, zázvor, mléko nebo skořici. To už je zase čaj hodně podobný čajům, který se prodává na ulicích Indie. Čaj je oblíbený i ve Střední Asii, pokud bychom vyrazili dále na sever, do Ruska, tam je čaj také nedílnou součásti místní kultury. Co je netypické, že v Rusku se čaj mnohdy sladí například marmeládou. Pokud bychom se vrátili na „místo činu“, tedy vlastně na místo původu čaje, do jihovýchodní Asie, tam je nedílnou součástí kultury především ve Vietnamu, Singapuru a částečně v Barmě. Ostatní země oblasti mají přístup k čaji spíše vlažný – pije se, ale „nijak se to neprožívá“. Na pomyslné čajové mapě by se jednalo o neutrální země, bez preference a to přesto, že čaj i kávu mnohdy pěstují.

Pití čaje a kávy je zkrátka celá věda, obrovský byznys a nedílná součást kultur mnoha zemí. Zejména v Asii a severní Africe platí, že pozvání na čaj se prostě neodmítá. A jak říkají Rusové slovy básníka Alexandra Sergejeviče Puškina – „extáze, to je sklenice plná čaje a kousek cukru v ústech“. A další ruské přísloví praví: „tam, kde mají dobrý čaj, se pije méně vodky“. Ale to už jsme zase na jiné mapě…

 

Luboš (VIVA Travel)